Linka důvěry, dle § 55 zákona 108/2006 Sb. sociální služba telefonické krizové pomoci (nyní poskytována i dalšími distančními způsoby – např. chat), může být lakmusovým papírkem aktuálních stavů společnosti. Myslíme tím, aktuálních stavů ve spojitosti s obtížemi, které lidé řeší, tématy, které rezonují, a především situacemi a okolnostmi, které přivádějí lidi do náročných až krizových situací. Jak se tedy proměnily kontakty a kontaktující v posledních měsících, které následovaly po pandemii? Tímto článkem bychom vám rádi přiblížili naše postřehy týkající se dopadu pandemie na duševní zdraví.
Modrá linka, z.s., svou činnost na poli telefonické pomoci zahájila v roce 1994, a podíváme-li se do statistiky na kontakty, vidíme, že se témata během těchto let dají rozdělit do základních kategorií:
- Obtíže se sebou samým, s přijetím sebe, přijetím jinakosti, hledání vlastní identity, ztráta či hledání smyslu života, smyslu vlastního konání či vnějších okolností. Častým tématem je také osamění, samota.
- Vztahové problémy týkající se rodiny a rodinných vztahů (především děti vs. rodiče)
- Vztahové problémy partnerské, které se týkají rozchodů, nebo naopak hledání partnerů či nevhodných partnerských soužití, nevěr a neshod.
- Vztahové problémy mezi vrstevníky či širším sociálním okolím – např. obtížné navazování kontaktů, nepochopení vztahových souvislostí a situací, vyhrocené vztahy, ostrakismus, šikana, podvodné jednání.
- Nečekaná traumatizující událost – většinou týkající se ztráty, a to jak ztráty blízké osoby v důsledku úmrtí, ale také ztráty zdraví, ztráty příležitostí a možností, pocitu bezpečí, jistot ve smyslu materiálních, ale také psychických.
Uvedeme i témata týkající se psychopatologie, i když je vnímáme jako důsledky či naopak příčiny problematik uvedených výše. Jedná se o nelátkové i látkové závislostní jednání včetně sebepoškozování, poruch příjmu potravy, či poruchy osobnosti, afektivní poruchy, poruchy nálad, psychózy a další psychiatrické diagnózy.
Lze na současných kontaktech na linku poznat jak nás (myšleno společnost) pandemie proměnila v potřebách duševního zdraví?
V tomto článku si pokládáme otázku, zda a jak se proměnila naše práce na linkách důvěry po pandemii. Jaké vidíme důsledky pandemie na lidech, kteří telefonují či píší na chatu (posílají e-mail), aby kontaktovali linku důvěry. Jaký vliv měla léta 2020 až 2022 na prožívání krizových situací, na jejich chápání, vyhodnocování, a v neposlední řadě na jejich zvládání.
Období pandemie, resp. syndemie
Nejprve bychom poupravili termín pandemie. Vnímáme, že se pro skutečnost, kterou jsme prožívali, více hodí termín „syndemie“, tzn. souběžně se potkalo více negativních vlivů, které se vzájemně ovlivnily a v důsledku tedy znamenaly horší dopady celé situace.
Nejednalo se však jen o virové onemocnění hrozící celé populaci, ale také o dopady vládních opatření, vliv medií a současně sociálních sítí jako nového fenoménu šíření informací. Nešířily se pouze informace, ale spolu s nimi i emoce. Především strach, který lze charakterizovat jako „nejinfekčnější z emocí“ a může přeskakovat z člověka na člověka jako požár, zvláště když se děje něco takto celospolečensky neznámého a nového.
Docházelo k rozpadu dosavadních jistot v každodenním i celospolečenském životě a akcentace extrémních postojů, což přinášelo další emoce, znejistění, dezorientaci a diskontinuitu.
Zažívali jsme také ztráty. Jednak ztráty blízkých (v důsledku úmrtí či nepřekonatelných názorových a hodnotových rozdílů), ztrátu vlastního zdraví a kompetencí, ale také ztrátu potřebných životních stereotypů, pravidel, hodnot, naděje či smyslu života.
Tyto vzájemně se ovlivňující jevy a procesy zvyšovaly zranitelnost všech, a především lidí, kteří již před tím byli ve své psychice oslabeni nebo se nacházeli právě v období, které pro ně bylo obtížné a náročné i bez dopadů syndemie.
Syndemie tak znamenala obrovský tlak na psychiku.
Zlomené jistoty, životy i duševní zdraví
Pro základní uvědomění si dopadů a vlivu krizových situací na psychiku, je vhodná paralela
s fyzickým zraněním, např. zlomeninou. Někomu obdobný pád nohu zlomí, jiný utrpí jen pohmožděniny. Někomu zlomenina srůstá bez komplikací, u druhého je to naopak. Většinou se dá očekávat, že ten, který nedodržuje klid a předepsanou léčbu (protože nechce nebo nemůže), zlomeninu zatěžuje, tak se místo uzdravení dočká komplikací a jeho fyzický stav se může chronifikovat. Obdobně je tomu i u psychického stavu.
Období syndemie bychom mohli označit za obtížné, stresující, pro mnohé krizové
a u některých lidí naprosto traumatizující. Někteří lidé nemohli (ze subjektivních nebo objektivních důvodů) zůstat „v klidu a v potřebném léčebném procesu“, a proto se jejich duševní stav zhoršoval. Zažili velkou zátěž („zlomeninu“), ze které se však nemohli řádně uzdravit. Tito lidé nyní zažívají posttraumatické stresové reakce, a mnozí z nich právě volají
v těchto dnech na linky důvěry. Někteří mluví o příčinách svých obtíží z období syndemie, ale u mnohých teprve společně rozkrýváme, co všechno se v jejich životech otřáslo, zlomilo a co se zatím neuzdravilo.
Vnímáme změnu?
Podíváme-li se na témata uvedená v začátku našeho příspěvku, můžeme říct, že i po syndemii se objevují všechna, tak jako v předchozích letech. Co je však jiné, je jejich naléhavost, vypjatost. Řekli bychom, že jsou více zostřená, mnohdy prožívaná s bolestivějšími emocemi, znatelnou únavou, většími pocity zmaru a bezmoci.
Veřejnost byla a je po celém světě informována o fyzických, psychických a finančních dopadech syndemie (a nyní ještě války). Tyto informace a podněty by se daly označit jako další pády na již tolikrát zlomenou nohu. Přemíra informací, které na nás doléhají, vytváří opět větší chaos a odvádí nás od potřebného léčebného klidu. Pak je velmi obtížné se uzdravit. Často naše dosavadní copingové strategie ztrácí, vzhledem k dlouhodobému tlaku a stresu, svou původní sílu a funkčnost.
U některých lidí, z důvodu tohoto stresu a kvůli nedostatečné psychické podpoře, vše vyústilo až k příznakům posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Proto si nyní lidé často stěžují na poruchy spánku či soustředění. Současně se na nás lidé obracejí s pocity úzkosti, depresivními stavy a s problémy se závislostmi (častým závislostním chováním je sebepoškozování).
Závěr aneb co by mohlo pomoci
Na lince důvěry vnímáme, že je nyní potřeba se nadechnout, připustit si, že některé věci již nefungují jako dříve a že případně potřebujeme i pomoc druhých. A nebát se říct si o ní. Právě proto jsou vhodné anonymní linky důvěry, kde si člověk může v bezpečí a důvěrně, s podporou krizového interventa, pojmenovat, co se s ním děje a co potřebuje, aby se zase mohl postupně uzdravit.
Bylo by velmi vhodné a pro naši práci podpůrné, kdyby media přinášela informace i o lidech, kteří se uzdravili, překonali obtížné stavy, řekli si o pomoc a nezůstali na to sami. Také příběhy o lidech (či službách) pomáhajících druhým. Je potřeba, aby se do veřejného prostoru dostávalo více možností, inspirace, naděje a funkčních strategií, které přestály období syndemie nebo někdy i díky ní vznikly.
A rádi bychom i my k těmto informacím přispěli, a proto dodáváme, že u mnohých lidí pandemie přinesla zájem o své duševní zdraví a uvědomění si, že je potřeba vnímat své potřeby. Například někteří díky tomu že vyzkoušeli home office, který jim dal vzal oddělení soukromého života od práce, často vítali možnost vrátit se mezi kolegy a začali lépe oddělovat práci a rodinný život. I takové poznání může být cenné a může nás do našeho dalšího fungování obohatit.
Hana Regnerová
ředitelka, Modrá linka, z.s.
