Fakta, legislativa, dokumenty (Page 11)

Tématem této expertizy bude vhled do problematiky soukromé praxe sociálních pracovníků v České republice, resp. možnost, nebo naopak nemožnost sociálních pracovníků založit soukromou praxi dle platného právního řádu České republiky. Součástí expertizy bude též komparace právního stavu v oblasti výkonu soukromé praxe v oboru sociální práce v České republice a Slovenské republice. První část této expertizy o možnosti založení soukromé praxe sociálních pracovníků v České republice bude rozdělena na část definující samotného sociálního pracovníka dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“).[1] Následně bude pojednáno o podmínkách, které jsou vyžadovány obecně pro výkon práce sociálního pracovníka dle zákona o sociálníchZobrazit text

Tématem této expertizy jsou pracovní podmínky pracovníků v sociálních službách. V úvodu bude nastíněno, co jsou vlastně „pracovní podmínky“, zda existuje vůbec nějaká legální definice pracovních podmínek. Část první se zaměří na pracovní podmínky obecně dle ustanovení zákoníku práce a souvisejících předpisů. Část druhá pak následně pojedná o pracovních podmínkách pracovníků v sociálních službách ve vztahu k formě poskytovaných sociálních služeb dle zákona o sociálních službách. Úvod V úvodu je třeba objasnit, co to vlastně jsou pracovní podmínky. Nejsnazší cestou by mělo být nahlédnutí do zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“)[1], zda hledanou legální definici termínu „pracovní podmínky“Zobrazit text

Cílem této expertízy je objasnit problematiku individuálního plánování sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. V části první je pojednáno o problematice individuálního plánování sociálních služeb z pohledu legislativního, včetně exkurze do historie sociálního zákonodárství. Část druhá pojednává o individuálním plánování sociálních služeb z pohledu klienta a upozorňuje na určitá úskalí zákona o sociálních službách spočívajících v ustanoveních, která fakticky uživatele sociálních služeb činí závislými na poskytovateli sociálních služeb a de facto přispívá k nerovnováze stran při uzavírání smlouvy o poskytování sociální služby tedy mezi klientem a poskytovatelem sociální služby. 1.      Legislativní rámec pro individuální plánování sociálních služeb Pojem individuálního plánování sociálníchZobrazit text

Cílem tohoto krátkého příspěvku je informovat čtenáře o aktuálním dění na poli služeb pro uživatele drog a osoby se závislostí, které může zásadním způsobem ovlivnit výkon pomáhajících pracovníků v této oblasti, z nichž velkou část tvoří také sociální pracovníci. Naším cílem je tedy i podnítit diskusi mezi pomáhajícími pracovníky různých oborů, které se věnují lidem užívajícím návykové látky. V roce 2013 vydala Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze dokument „Koncepce sítě specializovaných adiktologických služeb v České republice“ (Miovský, 2013) [1], který navrhuje změny v nastavení specializovaných služeb pro uživatele návykových látek a hráče hazardních her. Koncepce popisuje aktuální stav „drogových“ služeb aZobrazit text

Na základě dosavadních zkušeností s případovými konferencemi (dále PK) v oblasti sociálně-právní ochrany dětí vyzýváme k diskusi ohledně následujících bodů: 1. Na základě zkušeností z praxe se domníváme, že je třeba přehodnotit a změnit Směrnici č. j.: 2013/26780-21 ze dne 17. září 2013 v čl. 6, odst. 4 ve věci povinnosti OSPOD pořizovat protokol o případové konferenci (podle § 18 odst. 2 správního řádu). Domníváme se, že případovou konferenci, jako metodu sociální práce, nelze zaměňovat s úředním jednáním, které se řídí správním řádem. Případové konference mají svoji strukturu, obsah a pravidla, která umožňují stanovit cíl PK, vyhodnotit situaci dítěte a stanovit ve spolupráci s rodiči plán opatření. Na případové konferenci je vždyZobrazit text