Subjektivní vnímání eticky problematických situací sociálními pracovníky může být v mnoha případech odlišné od teoretických východisek etiky v sociální práci. Sociální pracovník je pak nucen hledat vlastní strategie řešení situací, které vnímá jako eticky problematické a v rozporu s jeho vlastními hodnotami. Vznikají tak individuální „etické kodexy“ a individuální strategie řešení eticky nejednoznačných situací.
Ve svém příspěvku se věnuji problémům, které sociální pracovníci ve veřejné správě (zpravidla se jedná o sociální kurátory pro dospělé) vnímají jako eticky problematické. Nabídnout chci určitý vhled do toho, jak sociální pracovníci subjektivně vnímané problematické situace řeší a jaké volí strategie jejich zvládání. Příspěvkem chci také poukázat na to, že stávající teoreticky definované etické principy nemusí vždy odrážet skutečnou situaci v sociální práci.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
